Před Vánocemi ...

Několik dní před Vánocemi jsem šla do supermarketu dokoupit dárky, které jsem nestihla. Když jsem uviděla ten dav lidí, přešla mě chuť a začala jsem si říkat jen tak pro sebe: „Můžu tu chodit věčnost, nic nestíhám a stejně nic nepořídím. Vánoce začínají být čím dál tím náročnější, kdyby se tak dal celý ten shon přespat!“

Když jsem tak bloudila po regálech s hračkami, tak jsem uviděla jednoho asi pětiletého chlapečka, který si k sobě tulil panenku, hladil ji po vlasech a měl přitom velmi smutný pohled. Potom se otočil k starší dámě a zeptal se ,,Babi, jsi si jistá, že nemám dost peněz, abych koupil tuto panenku? Starší dáma mu odpověděla ,,Zlatíčko, dobře víš, že nemáš dost peněz!‘‘ Potom poprosila vnuka, aby na ni chvilku počkal, že se jde na něco podívat a rychle odešla. Chlapeček stále svíral v náručí tu panenku. Mně to nedalo a zeptala jsem se ho: „Komu bys chtěl koupit tu panenku? „ „Tu panenku chtěla moje sestřička k Vánocům, byla si jistá, že ji dostane pod stromeček.“ Já jsem hned zareagovala: „Když ji tak chtěla, tak jí k Vánocům jistě dostane“. „Ne, ne, tam kde je, se dárky už nedostávají, ale můžu jí dát mamince, aby jí sestřičce odevzdala, až tam půjde.“ Oči mu přitom ještě víc zesmutněly. „Moje sestřička šla k Ježíškovi, aby byla s ním. A tatínek mi povídal, že i maminka tam za chvíli půjde taky, tak jsem si myslel, že by jí tu panenku mohla vzít“. Potom mi ještě ukázal jednu svoji fotku, na které se pěkně usmíval. „Tuto fotku bych jí chtěl taky poslat, aby na mě nikdy nezapomněla. Maminku mám velmi rád a nechci, aby ještě odešla, ale tatínek říkal, že musí odejít, aby sestřičce nebylo smutno.“ Potom se zase podíval s těma jeho smutnýma očima na panenku. Vyndala jsem peněženku a nepozorovaně jsem si z ní vybrala peníze a řekla jsem chlapečkovi: „Pojď, přepočítáme tvoje peníze, jestli budou stačit na tu panenku.“ Rychle jsem své peníze přidala k jeho a začali jsme počítat. Peněz bylo dost na panenku a ještě mu i zbylo. Chlapeček zavolal: „Děkuju Ti, Bože, že jsi mi dal dost peněz“. Pak se na mě podíval a řekl: „Víte, včera jsem poprosil Boha, aby mi dal dostatek peněz, dříve než maminka odejde, aby mohla vzít panenku sestřičce a On mě vyslyšel. Chtěl jsem ještě koupit mamince bílou růžičku, ale to jsem se od Boha už neodvážil žádat. On mi však dal víc a já můžu koupit panenku i růži. Víte, maminka má velmi ráda bílé růže.“ Za pár minut se chlapečkova babička vrátila, koupili panenku a společně odešli. Já jsem pak pokračovala v nákupech, ale stále jsem na něj musela myslet. Potom jsem si vzpomněla, že jsem před dvěma dny četla článek, kde se psalo o opilém řidiči, který narazil do auta, ve kterém byla mladá žena se svojí dcerkou. Děvčátko na místě zemřelo a matka byla ve velmi kritickém stavu. Dva dny na to, jsem se dověděla, že mladá žena zemřela. Koupila jsem kytici bílých růží a šla na pohřeb.  V rakvi ležela žena, v ruce měla kytici bílých růží a vedle sebe panenku a fotku svého syna. S pláčem jsem opustila hřbitov a měla jsem pocit, že můj život se změnil. Možná všem bylo jasné, že maminka panenku dcerušce neodevzdá, ale láska, kterou chlapeček cítil ke své mamince i sestřičce byla naprosto úžasná. Jeden opilý řidič mu však za setinu sekundy změnil celý další život a sebral maminku i sestřičku, které tak velmi miloval.

upravila LS - NL

Další informace