Deník z obyčejného týdne

V pondělí jdu s natěšenou dcerou plavat, v bazéně však uklouznu a nekouká mi ani hlava,

Vlasy mám mokré, přes brýle nevidím nic, ještě že je venku ten třístupňový hic,

Řidič nám ujel s tramvají, tak to se nedělá, děkuji Ti, Pane, za auto a ochotného manžela.

V úterý mám školu, při odborné diskusi měli bychom něco říct,

Zmůžu se jen na: „Mohu dříve odejít na vlak?“ a neřeknu nic víc,

Gratuluju, Foberová, to ti jde fakt skvěle, děkuji Ti, Pane, za trpělivé učitele.

Ve středu uklízím, oháním se vysavačem, a kdo to na mě nekouká?

Pod umakartovou zdí vidím už týdny stejného pavouka,

Pojmenuju ho Maurice a nechám ho být, děkuji Ti, Pane, že máme kde žít.

Ve čtvrtek dceru ke vstávání nemůžu přemoct, kamarádku skolila horečnatá nemoc,

Kamarád volá, že dneska k nám nepřijde, je prý hrozně vytížený a vidět nás mu nevyjde,

Roztrhl se mi povlak na polštáři, děkuji Ti, Pane, že ne vždy se nám daří.

V pátek jedu žlutým vlakem, obsluhují nás mladé ženy,

Nefunguje klimatizace a tak prý jedeme jen za část ceny,

Padesát procent jízdného nám vrátili po právu, děkuji Ti, Pane, za železniční dopravu.

V sobotu se kamarád žení, v kostele je pět set lidí,

Proč nepřijdou i v neděli, když nevěstu nevidí?

Snad půjde to Lukášovi a Ule v životě skvěle, děkuji Ti, Pane, za novomanžele.

V neděli s kapelou hrajeme a nevyjde to příliš dobře,

Tak to jednou nevyšlo, to se může stát, děkuji Ti, Pane, že můžeme hrát.

Další informace