Nejtěžší povolání na světě? Hlídání dětí!

Kamarádce se narodilo miminko. Těšila jsem se, že ho tak za dva měsíce uvidím a mezitím přemýšlela, co bych malé koupila. Nastala ale změna. Kamarádka potřebovala odjet k doktorovi a vypadalo to na půlden. Její manžel je v práci a prý, jestli bych nepohlídala. Při představě mého batolete, jejího batolete a jejího desetidenního kojence mi zazářila očka. Chystá se dobrodružství! Buď udolám já je, nebo oni mě.

Kristýnku lákám na mimi a známí mi přejí, abych si ten kojenecký ústav užila. V inkriminovaný den zvoním u kamarádky doma. Otvírá mi manžel, který ještě dochystává oběd, asi abych si to nerozmyslela předem. Batolata se mezitím baví a já skrývám, že jsem si doteďka nevšimla, kde tu malou odložili a jaksi ji nemůžu najít. V postýlce evidentně není. Po pár minutách si všimnu balíčku na gauči. Spící panenka v kombinézce. To bude ono. Dostanu oběd a pak už se i za otcem rodiny zaklapnou dveře. Vzpomínám si na vtip, kterak matka s jedním dítětem, jež odevzdá hlídat, volá stále domů, jestli je miminko v pořádku. Matka s dvěma už nevolá, pouze hlídači řekne, aby v případě nouze volal. Matka se třemi dětmi instruuje hlídače, aby jí v žádném případě nevolal. Mám úhrnem tři děti. Nikomu volat nebudu a doufám, že ani nikdo mně.

Můžu si gratulovat, je to pohoda! Kristýnku baví její batolecí kamarád a miminko klidně spí. Ruším předsevzetí a volám svému manželovi, abych se pochlubila, jak královsky se mám. Nebere to. Budu si číst. Opravdu si asi půlhodinu čtu. Že bych si zařídila živnost a hlídala děti? To jsou vyloženě peníze za nic!

Mimi se budí. Směju se na něj, a kdybych nevěděla, že tak malá miminka se moc šklebit nemohou, řekla bych, že kouká vyloženě hrozivě. Vypadá to na hlad. Najdu krabici Nutrilonu a berou mě mory. Prý převařte vodu, nechejte půl hodiny chladit a nasypte prášek. Takže mám uvařit vodu a pak malou nechat půl hodiny řvát, než voda zchladne? To vymyslel někdo bezdětný. Co kdybych vodu ohřála jen trochu? Jít do toho, či nejít? Pohled na řvoucí malou rozhodne. Vodu ohřeju, nasypu do ní Nutrilon (to je ale neskutečný smrad) a krmím injekční stříkačkou. Malá vypije asi deset mililitrů z připravených sto a usíná. Paráda. Co já s tím zbytkem? Můžu jít ho dát, když se probudí za dvacet minut? A za půl hodiny? To už bude studené. Mám jít preventivně chystat vodu na další dávku? Abych se trefila do teploty, musela bych ji převářet každých zhruba patnáct minut. Jenže co když bude spát čtyři hodiny?  Strategii nestíhám promyslet. Miminka si všimnou batolata. „Mimi,“ raduje se Kristýnka a chystá se ji pohladit. Mám obavy, že by malá její hlazení nemusela přežít a odesílám Kris zpátky ke hračkám.

Batolata se dostávají do stádia, kdy jsou z únavy lehce protivná. Chtělo by je dostat do postele. Lehnu si s nima a začínám číst pohádku. Jediný člověk, kterého zajímá, jak kůzlátka dopadla, jsem evidentně já. Chlapeček s uspávacím dudlíkem skáče po křesle, Kristýnka s uspávací lahvičkou mlíčka běhá po obývacím pokoji. Do toho se opět budí mimi. Rozčiluje se. To bude zase hlad, předtím vypila málo. Zkouším teplotu předchozí dávky. K ideální má asi daleko, ale studená není. Se stříkačkou bojujeme obě. Malá vypouští mlíčko z různých koutků úst a já ho více či méně úspěšně věčně utírám. Batolata se rozhodnout vlézt do miminčí postýlky. Mám strach, že by tam ti záškodníci lezli, i kdyby tam mimi bylo, a tak je odháním. Jeden se urputně brání a drží šprušlí, další dostane hysterický záchvat, do toho vříská mimi, od kterého jsem s mlíčkem nechvíli odběhla. Do toho telefon! Který cvok mi může volat. Manžel. Prý jak se mám. Dělá si srandu?

Pokračuju v krmení miminka. Vypadá to, že to jakž takž začínáme zvládat. Její bráška si asi myslí, že nemám co dělat. Sundá si plínku a vyčurá se doprostřed obýváku. Hledám v koupelně hadr a doufám, že zrovna ten, co mi přišel jako první pod ruku, nepoužívají na leštění nábytku. Přebalím jedno batole i druhé. To moje chce najednou maminku a věší se mi po nohou. To druhé nechce plínku. Sundá ji a provede druhý vylučovací úkon, ten horší, do postele svých rodičů. Mimi si chce krknout. Kristýnka chce banán. Chlapeček běhá bez plínky a kategoricky odmítá nechat si cokoli nandat. Jejda, vždyť má počurané i ponožky. Znehodnocenou přikrývku odnáším do koupelny. Tady se to teda hromadí. Mimi chce přebalit. Naštěstí jsem v látkových plínkách zběhlá. Mimi má plínky ještě trochu velké, respektive sahají mu prakticky až ke krku. Batolatům distribuji ovoce. Dovedu si představit, co se děje se skvrnami od banánů a taky běhám za nimi. A tak pořád dokola.

Vrací se kamarádka. Čeká ji hora znehodnoceného prádla. Veselá batolata. V rámci možností spokojené mimi. Vyčerpaná hlídací teta. Udolali mě. Tímto vzdávám hold matkám, které si troufly pořídit více než jedno dítě. Dámy, vaše odvaha se dá přirovnat k odvaze partyzánů a já vás neskonale obdivuji!

Další informace