Jak si ten chlapeček pěkně hraje

Rok se s rokem sešel a z Kristýnky je batole, které nadšeně běhá a objevuje. Nezaslepená zásuvka u dědečka je vítaným cílem. Gumový míček s mapou zeměkoule se dobře ohryzává (Vykousla trochu Evropy. Ta bez újmy prošla a objevili jsme ji při přebalování. Vypovídá to něco o současných mezinárodních vztazích?). Malé věci se dobře schovávají (Klamerky v krabici od autosedačky. A já si říkala, že je jich nějak málo). Před návštěvou je vhodné vytáhnout ze šuplíku mé spodní prádlo a producírovat se s ním na hlavě. Při procházce není dobré držet se doprovodu za ruku, protože pak se nedá jít žádoucím směrem. Vyloupané kaštany jsou krásně hladké a není problém strčit jich pár do pusy.

Protože taťka už zase pracuje, vymýšlíme si program samy a rády se družíme.

S kamarádkou Verčou jsme se vydaly do Ikey. Verča si zařizuje pokoj a každopádně chce mít nábytek v jednom odstínu. Prvně jsme se vypravily na obhlídku vystavených věcí. Verču negativně fascinovalo, že bříza není jako bříza a Kristýnku zase, že lístečky s informacemi, připevněné na vystavených věcech, jdou celkem snadno zneškodnit. Obě byly stejně urputné. Vše dokreslovalo občasné povšimnutí okolí: „Jé, chlapeček tu běhá!“ Ještěže to netvrdí i o mě, když si vezmu džíny a modré triko. Že by to bylo náušnicemi, které Kristýnka nemá, zato já jsem docílila počtu šest?

Pak jsme si zašly do restaurace. Verča si dala šopský salát a začala nabízet kousky zeleniny. Naše milé batole kousky zeleniny ze zásady odmítá, návštěvy se tomu diví, ale ani jedna neodolá touze nějaký jí podarovat. Kristýnka se slituje jen nad těmi nejpěkněji prosícími. Verča to tentokrát nebyla. Plátek okurky byl vyplivnut na stůl, aby se tam podrobil důkladnému prozkoumání, hluboké analýze a pitvě, aby pak mohl být pohřben pod stolem. Rajče dopadlo lépe. Skončilo v puse a dlouho se nic nedělo. Usoudily jsme, že je úspěšně tráveno. Mýlily jsme se. To stejné rajče bylo vyplivnuto o půl páté odpoledne, přesně čtyři hodiny poté, co jsme obědvaly.

O pár dní později jsme se s kamarádkou Magdou a jejím synkem odhodlaly do mateřského centra. Známe se už rok, plánujeme to tři čtvrtě roku, ale až teď nastal ten čas. Já s Kristýnkou jsme na smluvené místo asi poprvé v životě přijely včas. Zase chyba. Tentokrát se zpozdili naši souputníci. A tak jsme čtvrt hodiny v dešti s malou hrály hru „Jaké je procentuální zastoupení nízkopodlažních tramvají v ostravském vozovém parku.“ Celkem vysoké. Pak jsme se všichni odhodlaně vydali k centru. Po několika sériích nesmělého ťukání, ťukání a la datel a bušení a la soused se vrací nad ránem, jsme to vzdali a popojeli do dalšího centra. Sedly jsme si do herny. Občas se objevují názory, že ženy v mateřských centrech bezduše plkají, hodnotí šminky či plastické operace, případně se chlubí tím, že nebýt málo inteligentního tatínka, Petříček by už asi habilitoval někde na Harvardu, zatímco ubohé děti se mezitím bijí, koušou, házejí po sobě věcmi a zarytě řvou. Tam to ale takhle naštěstí nevypadalo, my s Magdou jsme seděly u bazénku plného míčků a tiše si vyprávěly, jak jsme po nich vždycky toužily, jenže za našeho mládí se bazénky s míčky teprve začly objevovat a teď už jsme na to staré. Tobík mezitím zalezl do domečku a Kristýnka popadla malý kočárek, vyhodila z něho panenku a přejela ji. Stejně jako to čteme v ranních zprávách, akorát u nás v nevinném provedení, ji pod koly táhla několik metrů a pak přejela další. Obě chuděry jsem vysvobodila. Pak si mé iniciativní batole nanosilo do kočárku míčky a jelo zneškodnit další oběť. Magda míčky z kočárku vyndala a posadila tam opičáka. Kristýnka ho vyhodila na zem a přejela. Odkud to má? Musím ale uznat, že ji to parádně zabavilo a ač chtěla přejet i některé maminky, ty měly váhovou a výškovou převahu a jen tak se nedaly, vždycky jen lehkomyslně otočily kočárek jiným směrem a podotkly něco ve smyslu, jak si ten chlapeček pěkně hraje. Kdyby tušily! Uvidíme, co bude dělat příště. Já se každopádně odhodlám a sjedu po skluzavce do bazénku plného míčků.

Další informace