Pětadvacet rad, tipů a povzdechů nejen pro matky

Nedávno měla Kristýnka rok. Od ležícího spícího miminka přes kojence až k batoleti to uteklo pěkně rychle. A já získala spoustu nových poznatků a doznala řady změn. Proto si dovolím pár poznámek:

Péče o miminka

Kde jsou ty časy, když měla týden a já ji převlíkala každé minimální ublinknutí. Zbytečnost!

Manikúra a pedikúra kojence je jeden z nejtěžších a maximální přesnost vyžadujících úkolů.

Moderní barevné látkové pleny jsou ekologické, ekonomické, krásné a návykové! A to tak, že doufám v odplenění až tak za tři roky.

Při prvním slůvku mi tekly slzy. Řekla totiž mama a vší silou mě kousla.

Když nechce nabízenou potravinu sníst, snězte ji sami. Jinak se totiž zkazí. Když si postaví hlavu, dokáže snad žít i ze vzduchu.

Prostrčit obrovskou kostičku otvorem na kostičku nedokáže. Ale na DVD ovladači vždycky stiskne správné tlačítko tak, aby ho zapnula. To samé platí o televizním ovladači.

Čtení knížek a stavění hradů je hlavně pro rodiče. Nelze říci, že by ji to zvlášť interesovalo.

Foberovic zákon: když sleze z postele, zamíří okamžitě ke mně, aby zase vylezla, nebo se vydá páchat nějakou záškodnickou činnost.

Péče o maminku

Věšení plen na sušák trčící daleko od okna ve čtvrtém patře nahradí dřívější adrenalinové zážitky.

Nečekala jsem, že mi budou chutnat dětské příkrmy jedovaté barvy, a také že budou většinovou součástí mé každodenní stravy.

Brýle za tisíce jsou nesmysl. Příště si pořídím nějaké nejlépe s bakelitovými rámky.

Oblečení si kupuji tak, aby na něm nedostatky byly co nejméně vidět. Jeho nejčastějším úložištěm pak není skříň, ale koš na žehlení.

Jsem jako Děd Vševěd z díla Járy Cimrmana – „Kde máš vlasy?“ „Bába mi je vyškubala…“

Nyní už vyzvednu dopis od pošťačky rozcuchaná, bez make-upu a se skvrnami na tričku bez naprostého studu.

Přijmu neočekávanou návštěvu pana domácího s vizáží viz předchozí plus v bytě jak po Waterloo, aniž bych pak trpěla depresí.

Na maminky, kterým se v obchodě po zemi válejí vřískající batolata, se již nedívám s opovržením a s myšlenkami „No ti jsou ale rozmazlení,“ ale se soucitným pohledem.

Netušila jsem, že budu chtít loupat rajčata spařená v ledové vodě, že jediné místo, kde budu moct relaxovat, je sedadlo spolujezdce v autě a že za celý rok nepřečtu jedinou knihu kromě skript a detektivek, na kterých si uklidňuju nervy.

Péče o domácnost

Koberec, který jsme kdysi pečlivě vysávali a udržovali s přáním prodloužit mu životnost, zvažujeme nechat dalším nájemníkům.

Nepotřebujeme vysavač. Všechny smítka Kris sesbírá a strčí do pusy.

Mou opečovávanou sbírku CD ji nechám volně přerovnávat, jen proto, abych měla chvíli klid.

Kytky nám nerostou. Dřív, než stihnou nasadit pupeny nebo se jinak realizovat, postihne je nějaký druh katastrofy.

Nejlépe se otáčejí ne stránky v látkových knížečkách, ale knoflíky na sporáku (ono se tomu knoflíky asi neříká, ale jiný výraz mě nenapadl. Zeptala jsem se manžela. Taky nevěděl.)

Zahrát si deskovou hru je umění.

O puzzle se vůbec nedá hovořit.

Kabelů od počítače je nesnesitelně mnoho.

A nejdůležitější rada na závěr: j uyubzdrv fhvfd tfrhrhrf fof hcgf. To vzkazuje Kristýnka, tak se tím řiďte ;-)

Další informace