Kristýnka a odhodlaná hlídací teta

Potřebovala jsem zajet do Brna na poslední zkoušku. Na hlídání Kristýnky se nabídla kamarádka Verča. Je to má dlouholetá přítelkyně, která vypadá jako jemná dívka (pravidelně navštěvuje obchody s oblečením, kadeřnici i masáže), ale umí obstojně zacházet s fotbalovým míčem, sekyrou i Morseovou abecedou. V současné době ve škole studuje, jak zachránit krachující ekonomiku. Kromě toho za dob svého mládí složila na indiánském táboře zkoušku „Tři orlí pera“, takže odvahy má na rozdávání. Tudíž hlídání klidného, většinu času spícího miminka, které navíc dobře zná? Nuda! řekl by Homer Simpson.

Nastal den D. Já vyběhla z domu, abych stihla rychlík, Verča se svými náklady skript (co jinak bude celý den dělat?) vysupěla do čtvrtého patra k našemu bytu. Tam jí manžel předal „Návod k použití miminek“, mnou vlastnoručně sepsaný, ukázal na postýlku, kde spal blonďatý andílek, a odkvačil do práce. Verča si sedla na gauč, uvařila si kávu a začetla se do makroekonomiky s vidinou příjemně stráveného dne.

Ale víte, k čemu je takový puchýřek, občas naběhlý, který se objevuje na horním rtu miminek? To je senzor, jenž odhaluje naše slabá místa.

Kristýnka se za nějakou dobu probudila a krásně se začala usmívat na známou „tetu“. Verča ji vzala do náruče a vzpomněla si, že jsem říkala něco o zubech. „Maminka žíkala, že už máš žuby!“ snažila se ji navnadit k produkci. Kristýnka se nenechala dlouho pobízet a oběma svými spodní řezáky, pěkně ostrými, se zakousla do Verčina zápěstí. Hlídací teta vyjekla a přistoupila radši k přebalování a oblékání, které jí naše klidné miminko ztížilo snahou o ulezení z přebalovací podložky, pokusem o snězení krému proti opruzeninám nebo žužláním své ponožky.

Pak dalo najevo, že by rádo jedlo, a tak Verča začala s nekonečným procesem ohřívání mlíčka na tu správnou teplotu. Krmení z lahvičky se moc nezdařilo. Kristýnka do ní prskala, nebo naopak nechala mlíčko rovnoměrně vytékat z obou koutků úst, a snažila se celou lahvičku zahodit. To se jí nakonec povedlo, současně s ohozením tety, jejíž tričko rázem změnilo barvu z černé na dalmatiní.

Pak popadla Verčiny intelektuálské brýle s ultra tenkými obroučky a zahodila je neznámo kam, což pro někoho, jehož oči disponují bezmála pěti dioptriemi, byla skutečná katastrofa. Hlídací teta tedy klesla na čtyři a jala se macat po zemi s nadějí, že nic nerozšlápne, zatímco nehlídaný mimouš potají uzmul spadlý leták z Tesca a začal ho pchát do pusy.

Brýle našla jen lehce pochroumané. Oddechla si, že teď už na všechno kápla a už je profík, malá bude spát, ona si udělá si oběd a vrátí se k učení, ale Kristýnka se v žádném případě nechtěla zabavit ničím jiným, než nošením, když tu má tak srandovní tetu, která má ještě ke všemu takové pěkně dlouhé náušnice, řetízek a vlasy, za něž jde parádně škubat. Brýle Verča odložila a začala ji, v rámci touhy, aby už teda aspoň na chvíli usnula, nosit po bytě, doufajíce, že do ničeho nenarazí. Povedlo se jí malou uspat, ale jediné místo, kde byla ochotná složit hlavu, byla náruč. A tak si zmožená hlídací teta opět sedla na gauč, smutně pohlédla na vystydlou kávu, do natažených, stále více se námahou třesoucích rukou vzala skripta a pokračovala ve svém učebním procesu.

Další přebalování bylo ještě veselejší, Kristýnka totiž do plínky vypustila známý šrapnel největší ráže, při kterém se zavírají oči a otevírají okna, a Verču braly mory, protože ani škola, ani Tři orlí pera, ani Návod k použití miminek člověka nepřipraví na TOTO!

I následující procesy krmení měly naprosto stejné schéma a Verča svou naději upnula ke slibu maminky, že přijede co nejdřív, asi už brzy odpoledne. Marně. Maminku zcela postihlo vykojení mozku a spletla si hodinu zkoušky, která místo v deset byla o čtyři hodiny později. A tak rozdováděné mimčo od zcela utahané hlídací tety přebíral zase tatínek.

Maminka tímto hlídací tetu moc zdraví, ještě jednou jí děkuje a vyjadřuje naději, že by k nám zase přišla na návštěvu, protože od toho osudného dne u nás vůbec nebyla.

Další informace